Absolvovali jsme kolečko po úřadech a zařídili nezbytné papírování. Pátý den v Kanadě jsme šli poprvé do práce. Ještě máme před sebou pár pohovorů a máme tu výhodu, že se můžeme rozhodovat, kam vlastně nastoupíme natrvalo.
Když jsme si našli bydlení, pustili jsme se intenzivně do hledání práce. Odeslali jsme desítky životopisů mailem nebo s nimi osobně došli k zaměstnavatelům. Zašli jsme do Job Resource centra v Canmore, což je obdoba našeho úřadu práce. Měla jsem trochu pochybnosti, protože agentury práce v Anglii nás pokaždé vypekly. Popsali nám náplň práce, která byla ve skutečnosti úplně jiná, krátili nám plat nebo odmítali vydat formuláře, na které jsme ze zákona měli právo. Nemluvě o dotaznících s příklady typu: Máš pět housek, tři dáš kamarádovi, kolik ti jich zbyde?
O to větší překvapení bylo, když nám v Canmore usměvavá paní ukázala na tabuli aktuální nabídky práce v okolí, nabídla nám, že můžeme bezplatně využít počítače i kopírku. Opsali jsme se několik inzerátů, které nás zaujaly, a ještě ten den na ně zareagovali. Potupně nám chodili odpovědi a pozvánky na pohovor. David mezitím chodil odklízet sníh pro společnost, která mu nabídla pozici na plný úvazek.
(Rychlo)pochůzky po úřadech
Přetrvává problém s mým telefonem a kanadskou SIM kartou. Vyzkoušela jsem další prodejny, ale všude mi řekli, že můj telefon bohužel není s kartou kompatibilní, přestože zkoušeli různá nastavení a přenastavení. V diskusích jsem se pak dočetla, že nejsem jediná, kdo má podobný problém, a že mi možná nezbývá, než si za babku pořídit nějaký telefon, který bude místní simky akceptovat.
Mezitím jsme došli na pobočku Canadian Service, která vyřizuje Social Insurence Number, které potřebuje každý, kdo chce v Kanadě legálně pracovat. Celý proces trval asi 20 minut a z kanceláře už jsme odcházeli s číslem v ruce.
Dalším krokem bylo zařízení účtu v bance. Domluvili jsme si schůzku u CIBC Bank. Opět se nedá vůbec srovnávat s dlouhosáhlým procesem ve Velké Británii, ale i u nás. Nejenže nám úředník na úvod uvařil kávu, ale ještě s námi stihl během zakládání účtu poklábosit, nevyslýchal nás jako bankovní lupiče, otevřel nám ještě ten den účet a rovnou nám dal i karty a ještě se omlouval, že to tak dlouho trvá!
První práce
Absolvovala jsem pár pohovorů a o víkendu jsem šla poprvé do hotelu na pozici "housekeeper". První den jsem byla plná dojmů. Ujala se mě recepční a pokojská Manon, původem z Holandska. Všechno mi vysvětlila a ukázala, pověděla mi o mých povinnostech a seznámila mě s hotelem. Dalším housekeeperem je homosexuál Roger. Je tak legračně divný a vtipný, že to ani nejde popsat. Evidentně ho ale ta práce baví, je to děsný puntičkář a takový ten typ, co desetkrát srovná ručník, pokud není dostatečně podle jeho gusta. Je to moc pěkný stylový hotel, ale stejně tak je stylové a náročné udržovat pokoje tak, jak mají být. Tím mám na mysli třeba (pro mě až přehnaně ) složité stlaní postele s miliony přikrývek a polštářů, mnoho různě velkých a různě poskládaných ručníků (ručníkové origami) + další serepetičky kolem.
Příští týden mě čekají dva další pohovory do kaváren, tak uvidím, jaké kde budou podmínky a podle toho se rozhodnu, kde se "upíšu".
A jinak?
Každé vykouknutí z okna a každá procházka ven je zážitek. Shodli jsme se na tom, že i ten, kdo není velký milovník hor nebo přírody, si tu musí připadat příjemně, zklidněně a uvolněně. Atmosféra Canmore vás k tomu donutí… Představte si, jdete nakupovat do supermarketu – to je činnost kterou ani já ani David zrovna nemilujeme – a prodavačka s vámi pokecá, kdo a odkud jste a přivítá vás v Kanadě, vyjdete ven a před vámi se rozprostřou překrásné výhledy na zasněžené vrcholky. Nadechnete se čerstvého (ale fakt čerstvého) vzduchu a vedle vás se prochází jeleni. Ani vám nevadí, že je -10°C.
